Korálky z něžných úsměvů,
pestrých jak duše Tvoje,
na něžnou pavučinu snů
navlékám, Lásko moje!
Za víčky skrývám obraz Tvůj,
v prstech hebkost Tvé tváře,
teď v touze mé mne následuj,
andílku z kalendáře!
Tvým rytmem bije srdce mé,
sám Kupid Tvými ústy
hovoří a když rety Tvé
nelíbám, prázdný, pustý
svět zdá se bez Tvé Něhy,
sovičko moje pálená,
smutek můj nezná břehy,
když chvíli jsi mi vzdálená,
jako bych nebyl celý,
jsi lepší půlka mého Já,
a pro ten pocit skvělý
/"mít Tě" / člověk i duši dá...
A věru, stojí to za to! Tvé komenty si k srdci beru...tobě zdá se mi, stačí zadat pár slov a už kouzlíš. Leckdy dílka předčíš! :)
18.05.2009 22:13:00 | 5thelement
5thelement: To já už tak někdy dělávám, že vypálím od boku koment nebo něco napíšu do vzkazů, a pak to třeba upravím /někdy taky ne!/a povýším na dílko...;o)
18.05.2009 14:26:00 | Kozoroh 1
Tak na tuto básničku jsem narazila dnes jinde v komentech...vůbec mi nevadí, že si ji teď čtu asi po desáté...je Tak! nádherná. :)
18.05.2009 13:51:00 | 5thelement
Pro ten pocit by občas člověk i zabíjel ;)
30.04.2009 10:31:00 | Mademoiselle Drea
Proč zrovna zabíjet?
Milovat radši,
aby nám zkrásněl svět!
To zcela stačí...
:-)
23.12.2016 00:01:21 | Kozoroh 1
ten název úplně sedí a naprosto vystihuje téma celé básně, krásná
12.03.2009 22:45:00 | ni.va
Já zabloudil sem zase
a hle, jak rozkvétá
tu ni.va v celé kráse,
šťasten je poeta...
23.12.2016 00:04:31 | Kozoroh 1