pláče ciel

ještě dnes
pořád tentýž den

/ne, neumím kreslit labutě na nábřeží
žárovka chrčí, na parapetu se střádá prach/

úděly nelehké
vyčkávají
připraveny na povel
až začnou tančit
páni de Rouge ville
a ciel přestane plakat
napořád

pak na zapomenutým nádraží
objeví dopis ušmudlaný smutkem a tíhou cest
pošlou ho dál, na východ, směr hranice
ale nebudou číst, ne...

přestaly platit
zákony
o lidské gravitaci
teď volno, volnoprostor čeká

/mě ale na krk
provazy z modré oceli dali
napořád/

tak vzdálená, vzdálená je láska
pláče ciel
dokud nezačnou tančit
ti z Rouge ville...