BEZ MYSLI ČERNÝCH POCITŮ

Pomačkaný papír svírám v ruce,
teplo a teplo je tvůj svůdce,
v dalekosáhlých myšlenkách tě probudím,
dnes, a zítra zřejmě promluvím.

Dáma nevinná má hlas vně hvězd,
tvoří medvědi bílou pokrývkou tichý jez,
tak jako tichá slova nelétají nízko,
mlha zahalila konečné stanovisko.

Modrý inkoust pod povrchem zkapal,
mezi a mezitím jsi zaspal,
mraky na obloze zpomalují svůj běh,
jsi hvězdář toulající se v mých snech.

Pomačkaný papír má znatelný stín,
vedle a vedle něj tě postavím,
je to tiché melodrama uprostřed večernic,
chci něco říct, znáš víc.

Víc frází bez mysli černých popisků,
bez a bezezbytku nevyjádřitelných pocitů,
ztracený v labyrintu z modrých kapek,
co hledá a hledá mimo papír více zkratek.

Ty slova jsou vyryté s určitou mezerou,
dlouhou pomlkou naznačenou,
stejně jako ty cesty lomící se za obzorem,
nezbude nic, co jeví-li se světem.