Za co...?

Páteční večer,
na svátek Miroslava,
byl vkročením na cestu.
Na konci poprava
čeká mě.
Smrt vlastní rukou,
tak to nepřežiju.
Sám jsem si způsobil,
že šíp Amora mě zase minul.
Dal jsem jen lásku svou
jediné ženě..
a to je celé.
To je ten prohřešek
za který zaplatím.
Večer plný slz,
co nikdo mi neusuší,
večer bolesti a beznaděje.
A kdo to aspoň tuší?
Se srdcem na cáry
tu lapám po dechu.
Přitom tak toužím
po chvilce oddechu.
Schoulit se k někomu
a cítit bezpečí.
Bez Tebe a lásky žít,
to mi fakt nesvědčí.
Ucítit naději,
že bude líp,
že měl bych to zkusit...
ještě dál žít.
Je toto peklo
či očistec sám?
A za co tak trpím?
Co špatného jsem udělal?