Žongluji

Jak motýl líhnu se
z kukly čajového pytlíku
slisovaného do kostek
nudlových čínských polévek

kapesním nožem otvírám
plastikové ulity šneků
domečky z lega a smetí
při toku instantních myšlenek

kostlivec tleská a směje se
se sekáčkem na led
zaraženým v kyčli
o rezavou podkovu brousí svou kosu

má sluchátka na uších
červenou mikinu Nike
kapuci staženou
přes oči po kořen nosu

zvrací si do sáčku
co z obou stran popsaný
je mými odpustky, prázdnými slovy
verši a žalmy

potom odťal mou kuklu
jedinou mohutnou ranou
zahvízdal na kostěnou flétnu svých prstů
a na tvář polibek dal mi

nafoukl sáček se zvratky
pak mě nutil ať žongluji
vzal jsem tři smotky obvazů začal je do kruhu točit
zřejmě se náramně bavil

nakonec za číslo zatleskal
ten sáček pořád měl v ruce
praskl a všechno se rozstříklo kolem nás
jeho smích zběsile zavil

po všem teď stékaly zvratky
jenom my dva byli čistí
žongluj dál řekl mi v tom je to kouzlo
jenom ti nesmí nic spadnout

žongluj dál nesmíš už přestat
jinak sám do blitek sletíš
potom se smíchem odkráčel
že prý to sám musím zvládnout

tak tady stojím sám
jak smutný klaun na věky žongluji
lidi se baví ale s opovržením překračují
záplavy marastu co se tu tvoří

ohrádky kolem mě stavějí
z kostek domina do tvaru srdce
než však položí poslední kostičku
obrazec vždycky se zboří.