OSAMĚLÝ DRAK

V pohoří se štíty do nebes,
žil v celku mladý hezký drak,
v městě,kde již nerostl les,
kde bylo už jen modrých mrak

ač dračí město bylo rozlehlé,
v něm draků různých barev bezpočet,
přesto tam neměl dobré přátele,
nějake ano,leč malý počet

těch několik ho vskutku rádo mělo,
však to slyšel pouze hluše,
tak žil bez toho,co si srdce přálo,
mít někoho blízko duše

někdo zté malé hrstky snad,
byl by mu duší spřízněnou.
ač měl v povaze mnoho klad,
nebyla tomuto náklonou

tak žil svůj osamělý život,
střídavě štasten a zas nešťasten.
Ale jednou udál se odvod,
píchl ho nejzakeřnější osten.

Ten osten týkal se srdce,
bylo to přesně v ten den,
ten osten zasáhl srdce,
kdy spatřil létajicí sen

tam letěla nad městem,
mladá divukrásná dračice,
tak stalo se jak už sten,
že i on zaujmul její srdce

on měl ji a ona jeho,
k tomu měli spoustu přátel.
však takto lehké bytí jho,
zaviděl jim drak-nepřítel

tak jednoho krásného soumraku
přílétl k Hrdličci dvojici,
avšak potichu,takřka bez zvuku,
potom napadl dračici

náraz ji odhodil na skálu,
do bezvědomí,milí zíral,
nato na soka zaútočil
přitom bezměrný vztek ho svíral

v noc změnila se v soumrak,
ne všude,tam plameny šlehali,
kde bil se drak a drak
kde divocí draci se řezali

tu zasekl se do masa spár,
nebo plamen olízl z nich jednoho.
I dočkal se tento bojující pár,
konce,smrt jednoho,smrt toho zlého

nakonec dračice se uzdravila
a v sluji jim jen láska vzkvétala.