Polonahá v polostínu

Polonahá v polostínu tančí
a chce pochopit včerejší dny
minulé okamžiky byly krátké
a ona si vzala jen polibek
Když pošeptám proč dýchám,
tyhle oči zapomenou lhát..

Polonahá v polostínu mlčí
a její náruč vystydla
téměř se dotkla hvězd a
téměř se usmála do tmy
Když ji pošeptám kdo jsem,
tohle srdce zapomene bít..

Polonahá v polostínu usíná
a její oči jsou prázdné
kolik večerů stráví sněním?
kolik úsměvů pohltí zdi?
Když ji pošeptám kdo je ona,
tohle tajemství zmizí v tichu.