Víra

Víra, z té jen síra tští,
když muži prokletí
jdou umřít na kraj světa
pro úspěch? Pro ztracená léta?
Kroky duní ulicí,
duše umlkly a stopy emocí
zmizely pod nánosy bláta.
Kam vlastně tento svět chvátá?

Děvky, drogy, alkohol,
majorit pokrok, menšiny bol,
je lékem, co Ti duši slátá.
V číši krve pro Piláta
můžeš uzřít sám
tu pompu cesty ke hvězdám.
Jsi opit a žízeň bezedná
Ti jak kleště hrdlo svírá,
ptáš se, co je víra?

Jsi osamocen na nádraží,
jízdenky víří prach.
Na lásku přeci nevěříš,
přec věřit to je strach.

Jsi jen Ty sám a vlak co duní
jeda nad roklí a tůní
posloucháš teskný hukot.
Pískání kol a Tvého srdce tlukot.
To je to, co zbylo.
Zůstal jsi sám!