Pohádka

tak takhle ta naše pohádka končí ... princ spíš šaškem byl a tak se stebou louči .. nemlat mě ja zmlátim se sám .. nebot jak idiot si připadám řekl jsem že to bolet bude... ale jen si třískni šaška neubude.. měj se krásně v tom tvém království .... v tvé vlastní pohádce... třeba už teď další čeká ve tvé zahrádce.. tak naposled poklona uctivá a ruku líbám .. nepřišel jsem o tebe, kvuli tobě ale kvuli svým chybám.. nenávist ta ať spálí mojí tvář... tento den černou barvou zaznamenal kalendář... to co sis myslela nemyslíš si více.. a ja nehraju si na zbabělce.. ne vážně nebyla to tvoje vina.. ani vina není ... že pokusila ses od mé odhalení .. .Nemiloval že sem prý? princezno jak citíte to sama... jste ted volná, krásná nezadaná ... mnoho princů bilo by se v krvi ... a já šel bych... jako na poprví .. umřit za vás .. stále slyšim ty vaše slova... ale ne ... jsem to ale kus vola jak se ten šašek blbě chová.. Nemiloval jsem tak proč dále psát ... kdo nemiloval jen čas ti krad.. a já .. bohužel já ho kradl tuze rád... dobrou noc a hezké spaní .. má překrasná ctnostná paní... (Toto je asi ta naše poslední věta .... Ty si nebyla kousek ale pořádný kus mého světa.. )