Sen

Uhoupán do snu pohledem na korunu stromu,
šelestem větru jenž pohyb jí dal,
třepotem záclon krajkoví s nimiž si hrál,
příjemný vánek přinesl spánek a vzpomínku.

Tak krásně chtěl žít, byl to jeho sen,
hráč poťouchlík šeptal, pojď,
dnes je tvůj den,
zatuchlá špelunka, plátínko na stole,
cigarety dým,
krabice z kartonu, mostní oblouk,
bože, kde se to probouzím.

Na těle cítil chlad,
v ústech chlastu pach,
jak dnes přežít z toho jde strach,
zítřek a dny ostatní
mu připomenou selhání,
společnost ulice a její přítomnost
svůj cejch mu vypálí.

Prohrál všechno, nemá už nic,
kolem sebe hřbitovní svíce,
kamarády vyhnané do ulice
a pár lehkých poběhlic.