Průhled

Najednou je prázdno
a nic necítíš.
Najednou zas vidíš
na svý blbý, čistý dno.

Najednou je ticho,
kde byl trpný kal.
Než jsi chtěla, vidíš dál.
Zas tvé Já ti tebou zpychlo.

Najednou je vlastno
nemáš mučitele
cit je ve tvém těle
a je ti nějak chladno.

Náhle namáš pro co plakat,
horkost vášně uhašena.
Vzpomínáš jen na ta jména,
co ti z duše někdo ukrad.

Rázem nejsi němá v slovech,
neštkáš smutnou grimasou
jak hloubky duše okrasou.
Když stoupáš, tak po schodech,
máš křídla, co už nenesou.