vážil si výletů do neznáma

A než-li přejde horizont slunce, odžije svůj den tisíc světů
mělo by

Povídal jsem… a on
Bylo mi zvláštně, když mluvil
bylo to v sobotu, ale spíše po celý týden
Bylo to tak tajemné
Četl mnoho slov a mnoho tvarů
většině nerozuměl, ale vždy
to bylo ve chvílích uvědomování
začal vnímat stavy, kdy světonázory
jsou bezduché výmysly prodávané pašeráky
že každá víra je pro chudáka, co neustojí pohled na soumrak
kdokoliv byl pro něj směsicí stínů a životů, co nechtěl žít
Smál se komukoliv, protože viděl důsledky
a navíc viděl i sám sebe
už sto let chodil po tenkým ledě
nevěděl, jestli zítřek bude jeho poslední vzpomínkou
neznal slova útěchy, jen vše nechával plynout
života si vážil, protože neměl nad ním moc
vážil si času, protože jej uměl zastavit
vážil si výletů do neznáma
tehdy pak otevřel dveře a uviděl rozlehlé údolí
bylo plné stromů a nezapadajícího slunce
uprostřed údolí byla planina s mramorovou fontánou
tam nacházel domov