10.3.2009 untitled

Pozoruju odlesk zlatejch náušnic
v tvejch očích,
polykám nevěru se slabým kafem
a pěnou ti dokresluju úsměv na tváři.

Přeju si,
aby to bylo jako na tomhle obrázku.
Kapky deště stejkaj žebrákovi do bot,
dneska je vyřízenej,
stejně jako my,
co cestujem tramvají č.18,
mohla by vyprávět.

Nahá holka se kouká z okna s hlavou v zácloně,
ještě nedokouřila
a už zas pláče,
její křehký tělo dopadá na mý,
jarní deprese vyplavuje minulost
a ona utopená v horký čokoládě
nemá na jazyku ty správný slova,
jak ti to vysvětlit.

Studený topení
a k němu přitisknutý osamocený milenci,
sousedka tluče na trubky,
ale koho to ještě zajímá?
Promlčená nevěra
se mísí s vykřičenou rozkoší.
Nikdo nebude svědčit proti nám.
Náramky na ruce zběsile cinkaj
a z vína mezitím vyprchalo všechno zlo.
Miluj mě tak,
abych nic necejtila.