Vlk samotář

Jsem vlk samotář...
opustil jsem svou tlupu
všech falešných očí
a zšedivělých chlupů.
Tu smečku nenažranou,
co svojí cestou marnou
se hrdě plahočí.

Jsem vlk samotář....
sám vyju na měsíc
a hvězdy natisíc
-krát prosím
a našeptávám přání,
co v pevné hrudi nosím.
Věřím a doufám snad,
že se něco změní
a ti, co měl jsme rád,
mí bratři naježení,
mi budou rodinou
a zase se k nim vrátím,
než ve hvězdách se ztratím.

Jsem vlk samotář...
V nocích vyrážím do ulic,
jen strohé pohoštění
okolo popelnic,
při nočním osvětlení.
Z kaluží se napiju
pod most složím hlavu
jsem silný - přežiju.
Při šumění splavu
ve svých snech se ztrácím,
i vlci přeci sní,
ze spánku se vracím
hned jak se rozední.
Ač silné srdce mám
a hrdost s pýchou v duši,
tak steskům podléhám
a žalem srdce buší.

Jen měsíc na cestách
mě stále provází
a mírní strach
ve všech mých nesnázích.
Mám kožich prašivý
a srdce bolavé.
Už trochu šediví
mé tlapy toulavé.
Sluncem a chladným větrem
mám ošlehanou tvář.
Dál plahočím se světem,
já, vlk samotář.