Náš dům

Kdo zná ten dům,
co splnil se mým dávným snům,
kdo tu spal přede mnou,
kdo žil v tomto pokoji,
měl rád samotu nebo procházky v aleji?

Byl ten dům stejný jako dnes?
Ptám se sama sebe a koukám do nebes.

Žila tu žena nebo hodně dětí,
byl to dům hraček, snů a radosti nebo osamění?

Byl ten dům opuštěný, s prázdnými a tichými pokoji,
plný smutku a proplakanými nocemi?

Toužil dům také po lásce?
A bydlela v něm žena,co chodila se těšit s květy na zahrádce
nebo čekala na svého muže až se jí vrátí z práce?

Svítily tu svíčky večer a vonělo tu koření,
které vyrostlo jim před domem a za snažení?

Pekli ti lidé bábovku a měli v kuchyni kamínka,
která hned po ránu roztápí maminka?

Žil tady papoušek, kočka nebo pes,
byli ti lidé bohatí, chudí nebo zcela bez peněz?

Kdo se smál, plakal a v kuchyni vařil,
měl milý obličej nebo se tak jenom tvářil?

Znám jména,viděla jsem snad ty lidi,
proč dům opustili a nechali v něm stíny?

Měli se rádi a těšili se každý den,
na práci, na duhu a z lásky jen?

Řekněte pomalu otázku a dům vám odpoví,
protože zná všechny příběhy a možná i osudy.

Slyším tu jejich smích, pláč a taky hlasy
a vzpomínám na dávné časy.

Slibuju domu, že bude mít kolem sebe vońavé květiny a plno stromů,
nové příběhy a hodně milých hostů.

Dům byl kdysi nový, patřil jim,
byl dřív jiný a přece se nezměnil.
A takový byl a bude navždy,
i když je náš a pak dětem bude patřit.