Potlesk panu Wolfgangovi

Má osoba polehává posedává,
napůl spí a napůl vymýšlí teorie,
kdesi zní tichý nenaladěný klavír,
piano, decrescendo...

Qui tolis Abrahae promisisti
zaječí upípané hlásky školního sboru
a na protest proti všem sborníkům
bych vzala kytaru a hrála pořád dál
šuvadidap...

Kvantová zrcadla rozdělila realitu,
v té mé se krčím u nosného pilíře
a tma se šíří zpoza oken chrámu
a světlo stoupá vzhůru /alespoň u Mozarta/...

A nakonec ty lkavé hlasy ustanou
a Pepa v lavici konečně smekl klobouk
a moje šuvadidap se vtělilo
v potlesk panu Wolfgangovi...

Zázrak v chrámu
jak od Váchala...