Pozpátku

Tisíc konců a tisíc začátků,
pomalu píšu pozpátku,
v pokoji zahaleném v závoji z nikotinu,
ve vínu smývám snad svoji vinu.

Venku si na chodníku,
vesele buší kapky do deštníku.
Střídá jedna druhou,
třetí prodírá se teprv barevnou duhou.

Zas jako kdysi,
na víčka lepím květy modrých zvonků,
prstýnek umotám si ze zelených stonků,
a louka omamnou svou vůní heřmánku,
mě sladce ukolébá ke spánku.

Tisíc konců a nový začátek,
pryč je závoj z nikotinu
a víno vystřídal nealko sekt.