Cestou na Želiv

Začal jsem celkem zvesela
tak trochu písňově

asi jako---

Až nás milý exekutor všechny oblepí
půjdem si dát s kamarády hezky do řepy
Na futro i na sekyru
hlavně aby mělo míru
my se jen tak nelekneme pána z úřadu
pojďte moji kamarádi dát mu na bradu

Pak jsem zvolnil –
znělo to moc revolučně
(prvorepublikové
řekla by moje grandma)

takže---

Skončila doba
hojnosti jež byla
kupuji benzín
za dvě za tři kila
(a místo vína
ze šatovských vinic
popíjím patok
jako by nic)

Propírám mysl
kdo mi kolik dluží
a kdo si za mý
nejspíš pěkně užil
A jak tak sedím
myslíc na tisíce
světlo odkapává
z vypůjčené svíce
---

Na tohle by mně nic
neřekla
Nedožila se, holka
A možná líp
Už z toho magoráku magořím
/to zní logicky ne?/

Zlomená tuha verzatilky
v oku slunce
= definice tmy
Jdu k magnetové hoře
Z nemocného
Li Poa táhne chlast
a na chodbě
klape vypínač s párátkem
Kde jsou všichni?
kde je aspoň někdo?
Naproti bydlí totální magor
Chodí si ke mně půjčovat
šroubovák
Asi něco šroubuje
- pravděpodobně

Ostatně -

i prázdná verzatilka
je fajn
sem tam se k něčemu
hodí /asi tak/

***