Vpřed nebo vzat, šach nebo mat?

Pila se zběsile zubama otáčí,
strachem už nedýchám.
Co když mě z života najednou vytlačíš?
A já? Budu stát? Zamávám?
Rty se mi semknou.
Ruce v pěst zatínám.
Jsem holkou velkou.
Dospělost proklínám.
Svobodu vzývám,
touhou se ovíjím.
Své sny já mívám,
faleš teď zabíjím.
Všeho se vzdávám,
pro touhu velikou.
Minulost mává,
jenom se nezalknout.
Nestavím mosty,
chci zbourat překážky.
Zprovodit hosty,
spolykat narážky.
Síla v mém nitru,
kořeny zasila.
Tvář nastav větru,
jen tak mi pravila.
Okamžik kouzel,
je všude kolem nás.
Proč by ses vzpouzel,
když teď mě tady máš.
Svůj život za tvůj,
hrdě já položím.
Tak chvíli postůj,
a řekni, zda vůbec, smím?
Srdce mi buší,
jenom ho uchopit.
Políbit duši,
nikdy neodejít.
V očích mám sílu,
ikdyž ji nevidíš.
Vnitru mám víru,
že o mě někdy sníš.
Naděje zhasnou,
vždy, když se odvrátíš.
Myšlenku jasnou,
mlhavou zaplavíš.
Já v středu stála,
vždycky se rozdala.
Píseň svou hrála,
srdce své nedala.
Teď však své nitro
dokořán otvírám.
V duši mi svitlo,
srdce ti podávám.
Rozdrť a sněz jej,
nebo jej uschovej.
Na víc se neptej,
co cítíš, to udělej.
Slova jen plynou,
emoce sílu svou
do tebe vlinou,
ochutnej lásku mou.
Planost je smutná,
nevede k poznání.
Láska víc chutná,
když dojde k dozrání.
Někdy se východ
vytratí do nikam.
Nechtěj všech výhod,
předsudky zamykám.
Bojíš se právem.
I já mívám strach.
Potkat se s drábem.
Sám sobě býti vrah.
City jsou čisté,
kříšťál by rozbily.
Chtít věci jisté,
kouzla by pozbyly.
Zkus zavřít oči,
vnímat jen pocity.
Rty o mé smočit,
Jednou budeme oba vědet, já i ty.