Studené ruce

Slyšel jsem na zem padnout záblesk protějších očí
Kéž by ty zornice byly mi cizí
Do asburdních dialogů víc a víc namotán
Na studené ruce neplatí drzé básně
Perspektivní dopisy

Věřim v sebe, deismus mě popírá
Na pantoflích mám 4 spony
Ony ale stagnují, by se rozutekly
Nějak nestíhám myslet a smát se
Když tolik příběhů mi bere smích
Ústy prolévám krev, co jsem na zbytcích našel

Nemám sen, mimo kletby stojím
Nohy mě zas bez řečí nesou
A to se za mě dřív stydívaly
Ze vzduchu pujčil jsem si pár slov
Jen věnování připsal a odeslal
Vrátila se odpověď
Nestůj mi v předsíni, ale ještě o kus dál