Jen Osud

Na kraji propasti
Osud s kostkami
hraje.

*

Musím ji zachránit,
Altheas musí zemřít.

/Staň se jak má se dít./
Nespěchej nikam, jen klid.

Ne! Déle už čekat nebudu.
Tohle musí provždy skončit.

Stojíš teď v nepřízni Osudu.
Jistá smrt, jak z skály skočit.
Počkej na vhodnější den,
kdy Osud ti bude nakloněn.

Nemá smysl dále otálet.
Nemusel bych přijít ani za sto let.

Synu-

Ne, otče, zemře.
On, nebo já.

*

Už docházejí ti síly,
už cítíš ostří meče,
před očima křídla vílí.
Pros za život, v kleče!

Nikdy!

*

Na jedné z kostek číslo šest.
Altheas dýku sevřel v pěst...

*

Ponurým krajem táhne stín,
udatný rytíř zahynul,
na rtech i v srdci hořký blín.
Rukou Osudu spočinul

na druhé straně.

*

Kdo opravdu jsi?

Jen Osud.