Přání

Čas nikoho nezachová,
na všechny se mračí,
jenom Soňa Nováková
je zas o rok mladší.

Po mých slovech možná údiv
mezi vámi mlčky vládne,
avšak nejde vůbec o div,
ona vážně s věkem mládne.

Vím, jak jeden pookřeje,
když mu člověk dobré přeje.
Copak ale k dvacetinám
popřát já ze srdce ti mám?

Kapku štěstí? Ždibec lásky?
Humor coby koření?
Přiznám se ti bez nadsázky,
nebaví mě vaření.

Já jsem vidlák z dědiny,
tak ti přeju jediný:

Přátel aspoň čtyři fůry,
nůši štěstí danou z hůry,
ať ti vyjdou všechny plány,
zdraví celé širé lány.

Nevysychající studnu lásky,
ať vzkvétáš jak v poli klásky,
z tvojí práce sladké plody,
elán místo živé vody.

Ať jen úspěch, tam kam vejdeš,
lepí se ti na paty,
peněz, že se neobejdeš
bez pořádné lopaty.

Ať si v dnešní rychlé době
najdeš také chvilku pro sny,
toho obzvlášť přeji tobě,
minimálně na tři krosny.

Hlavně ale vždy dbej na to,
ať veselí radost střídá,
a snad, že i báseň tato
na náladě tobě přidá.