Anotace: už se to sice stalo předevčírem ale ty brejle pořád nemám
Ach poznat ty pravé přátelé... když člověk se tváří nesměle... hmmm, někdo si myslí, že mám růžové brýle, někdo si myslí, že je neviditelný, schovaný... ale já nejsu slepá, já vidím...
ST! za básenku, která hodně připomněla a řéká mnoho.
15.03.2009 21:35:00 | NikitaNikaT.
Růžový brýle jsou celkem krásná věc
ale k čemu by byli svět tím nezměníš
pak zbyde nám víra na konec
že jenom v sobě smutek v radost proměníš.
15.03.2009 12:18:00 | Paulín
Markéto neblázni... ***To Tě to fakt tak vzalo? Nemám vážně pocit, že se chováš pošetile. Hele jestli máš přející srdce, dost víry, tak si to občas někdo pravda nezaslouží. Ale pouze a jen škarohlídi SVĚT dopředu nepostrčí, protože jim chybí optimismus. I ten je ve zdejších zeměpisných šířkách dosti umazán, poprskán a zpackán, ale je to nic ve srovnání s tím, kdyby čistě hypoteticky přišlas k doktorovi a on by řekl, no tohle už se vrátit nedá..., nebo já potkávám každé ráno slepce. Kolikrát jdu vytočenej ze své pubertální dcery, ale v ten moment to ze mne spadne... Pohladil jsem Tě málo?
15.03.2009 00:42:00 | rybí prdy