Věčná gymnastka

Na kladině gymnastické držím se jak veška dravá,
a z povzdáli pro všechny svítí moje barva plavá,
barva vlasů zvlněných, kaštanových, podlouhlých.

A z blešího podřepu klátím se já do kleku,
kterým narušuji balanc,
ztrácím ho a padám na znak.

Otřepu se a jdu dál,
drápu se zas na kladinu,
nikdo by se nenadál,
že mám na ni opět slinu.

Jinak jsem jak žába, co skáče a kváká,
a tím volá o pomoc, nemá toho trochu moc?