Hozená na zem

Přestávám
chápat
tenhle
den
Přestávám
dávat
ten svůj
sen
Přetávám
lítat
ráda
Přestávám
lízat
tvý záda
ve svým
snu
tě ztrácím
Spoustu
dnů
se potácím
kolem
jak žirafa
se zlomenýma
nohama
a občas
kopám
víc než
bych chtěla
a na to
že běžet
nemůžu
jsem snad
až příliš
smělá
a křídla
už jsou
moc malý
na let
ke slunci
a tak jen
plachtím
na jejich
zbytcích
dolů
do propasti
chvíli budu
letět
a pak
se jen
drápat
nahoru
a třeba
taky ne
a pak už
jen chrápat
v mramoru
v tiché
hrobce
až navěky
a vzpomínat
na poslední
nádech
na chuť
potu
na tvých
zádech
než mi
praskla
duše
jak slon
z porcelánu
hozený
na zem
rozmarným
dítětem