Iluze

Jsem jak pták,
ruku v ruce s tmou,
nablízku svému já,
tápu slunečním světlem.

Nad okny zrcadlí se obloha,
pár květin ze zelené zahrádky,
šlápěj vraha v bahně,
sklenice vodky vypitá až do dna.

Sen který v očích jsem měl,
není to skutečné,
protože oči pláčí,
a srdce krvavou stopu za sebou zanechává.

S příslibem vysvobození,
upíjím se k stavu nevědomý,
jako způsob potkat lidi,
které zde už nejsou.

Vídám mrtvé ve svých snech,
kdy na hroby zespodu klepou,
bojím se dnešní tmy,
náhrobky ve tmě jen září.

Jsem rukou v křeči zkroucenou,
v kalhotách si hraji jedinou z her,
z úst jen pár kapek slin,
zoufalství a bezbožnost…a iluze