V korunách stromů

Koruny stromů objímají mě rukama
vrásčitýma
Co se hýbou jen reflexem větru, rukama
dřevěnýma

Objímají mě tak krásně, jejich kůže jemná
a hladká
Jsou jako slova vyřknutá ústy, tak krásná
a sladká

Ústa se rty zesmutnělými
realitou světa
Rty tak jemné a líbezné
jako nejsrdečnější věta

Věta, jež hladí jak tisíce
polibků
Věta, jež umožňuje žít život
bez zbytečných vyčítků

Výčitky, které nedají
spát
Chtějí útok, proti nim však
můžem jen nečinně stát

Touha, kterou doplňuje
tichý řev
Vyznívá v tichých korunách stromů
jak němý zpěv