Nejistota

Bílé perutě padají na kachlíkovou zem
nefouká vítr a přesto nedopadnou
píseň o životě, co broukám si pod vousem
pomalu končí, pak všechny růže vadnou

Trakaře z oblohy trojkoloru vykreslí
od červené barvy po fialovou
ptáci mi jistotu na křídlech odnesli
tu směšnou přízeň snovou

Kat setne pouto tvé na polovic
ty pláčeš, že nebudem tu věčně
prosté věcí važí přeci mnohém víc

Svou chybou stává se ticho bezútěšné
jen sekyra celá potřísněná krví
cizím žalem v regálu se krmí.