Strach
Strach
co rozbíjí si kolena
a pak se bojí hubování.
Život mi dává do těla
bez předchozího varování.
Měla bych být už zkušená.
Tak proč mám strach
z těch věčných pádů,
přece jsem dávno dospělá.
V duši se šrámy špatně hojí,
nepomůže dlaň maminčina,
strach sedí kdesi na zátylku,
čeká na správnou vhodnou chvilku,
kdy najevo dáš, že se bojíš
a je to jenom tvoje vina.
Chvíli, když tetelíš se štěstím
a slevíš ze své pozornosti,
osud tě srazí ránou pěstí
úkladně, tvrdě, bez milosti.
Tak se mě neptej,
proč se chvěji
a marně pátráš po důvodu.
Tvoje oči se na mě smějí
a já v těch svých mám slanou vodu
kanoucí silou vodopádu.
Já mám jen strach
z dalšího pádu ...
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Báseň vede k zamyšlení, závěr básně je velmi působivý. Líbí se mi, ač smutek na mne padá... z ní tak trochu na mě kouká.
19.03.2009 12:45:00 | NikitaNikaT.
Krásně jsi to napsala, hlavně ten závěr je nádherný, mám o čem přemýšlet a mažu do práce.Tobě moc rád dávám :ST
19.03.2009 07:12:00 | Holis
Naprosto fantastická...jsem z ní trochu v šoku,totálně se mnou zatřepala.Nádherně jsem si u tebe zase početla.Dík...moc a moc a moc a velké pozdravení letí do Brnáááá!!!
18.03.2009 19:43:00 | střelkyně1
Po každém pádu
je dobré vstát
jen ten kdo žije bez nápadu
může si v rakvi rozestlat.
Tak padej a vstávej
to k životu patří.
Ale těch pádů ať máš co nejmíň.
Dávám ST.
17.03.2009 22:24:00 | Paulín
Každým dalším a dalším řádkem jsem četl s větším a větším napětím, co s čím se bude rýmovat. Ty nečekané rytmické změny se mi moc líbí.
17.03.2009 22:18:00 | René Vulkán
Třeba strach brzy opustí tě
a ty se usměješ jako to dítě...
...nikdy nic věčně netrvá...
17.03.2009 20:56:00 | Květka Š.