Toulavá hůl

u hráze betonových ghet
pod prachem tíhy v asfaltové zášti
podivný stín se tichem nechal skrýt
plížil se nocí v ebenovém plášti

zrozený krajem vonícího dřeva
labutí šíji
na botách okovanou špičku
s údivem jsem ho do dlaní svých zvedl
on důvěrně se přitiskl mi ku malíčku

zlíbal mě touhou, tenhle noční stín
azimut nultý mým cestám odejmul
do komor srdce vkreslil mapy dálek
čas z půdy snesl mou toulavou hůl...