" Ďábel stál zahanben a vnímal, jak je laskavost hrozná" - The Crow

Řekl jsi, že mé srdce stále bije,

i když ledová pouta tvoří se kolem něho.

Klečel jsi tam, uprostřed louky tak sám,

v očích bolest, že tě tam nechávám.

Nechtěla jsem se otočit,

chtěla jsem hrdě od tebe odejít.

S hlasem tak neupřímným

a očima tak prázdnýma,

jsem ti oznámila, že s tebou končím.

Nikdy jsem k tobě nic necítila,

teď to vím, ale nevím,

kde se vzala ta mrcha,

co říci s city ti to nemohla.

Odcházela jsem,

ale jednou jsem se přece otočila,

i když jsem si to vyčítala.

Ten pohled mi byl osudným.

Klečels, hlavu poraženě skloněnou,

s rameny jenž již neměly sílu.

Snad si vycítil, že jsem se dívala.

Pohled plný bolesti a smutku jsi ke mně zvedl.

Nebyla jsem na to připravena.

Bolelo mě u srdce.

Výčitky mě celou zaplavily.

A ty jsi se jen díval dál.

V duchu jsem na tebe řvala ať mi nadáváš,

křičíš na mě a ať mě urážíš.

Ale ty nic.

Přála jsem si v tvých očích zahlédnout zlost, nenávist.

Ale ty jsi se díval, jako by jsi mě chápal.

Chtěla jsem si kleknout a prosit tě o to,

abys mnou pohrdal, ale ty jsi to neudělal.

Přemohla jsem se a šla, ale tvůj pohled jsem cítila dál.

Pálil jako největší žár.

Začala jsem tě nenávidět a každou noc tě proklínám.

Není totiž noci, kde bych znovu neslyšela tvůj hlas,

když jsi mi kdysi na té louce řekl, že mé srdce stále bije,

i když ledová pouta tvoří se kolem něho.

A pak tiše dodal, že spasit se ještě dá.