Temno na dně duše

Těšila ses na tu cestu,
snila o ní dlouhý čas.
Měj to být ráj, tanec, smích,
v duši si však temnou skvrnu našla.

Snažila ses ze všech sil,
skrýt ji, zapomenout, vymazat.
Zatímco smála ses s těmi, co se smějí,
tvá duše tiše krvácela.
Když odvrátili tváře,
uronilas slzu potají,
pak rychle odběhla
a zpravila si make-up.

S hlasitějším smíchem
a sklenicemi jejichž dno si spatřila,
prohluboval se tvůj smutek.
A hlasy těch, co stáli vedle tebe,
zněly stále víc a více zdálky.

Ti, kdo tě opustili, nebyli oni.
Ty sama vzdala ses společnosti,
abys mohla v tichu pátrat
po příčinách svého zoufalství.