Chci si hrát!

Chci si hrát,chci si užívat!
Choutky zas já mám.
Pachuť krve v ústech mých mi schází
a žaludku mému to čím dál tím více dochází.
Křičí, řve!
Po tomdle jídle se táže.
Chci si hrát, chci si užívat.
Oběť další zas celý den týrat.
Miluji ten křik.
Tak hlasitý, bolestivý, to utrpení v něm zní a pak náhle oněmí.
A pak ten pohled, ten strach, copak dalšího jim udělám a pak otazník proč zrovna oni.
Proč já? Ptá se ten chudák.
Však vždy říkám, že nemusí se bát,
že žít je větší bolest než takhle umírat.
Umírat jak zvíře bez kůže s myslí při vědomí.