Rozcestí

Rozcestí
V hlavě mě letí staré časy, jaké to je být sám.
Obloha je plná mraků a ty odcházíš tam,
kde plno vlaků se míjí a staví.

Závora se uklání a směrem k nám teď uhání,
na příjezd vlaku - čekání.

Hodně zklamání, to znám, po kolejích přijel k nám,...
přišel čas loučení.

Odjíždíš do dálky, tam kde slunce zapadá, všechno je pryč.
Nikde nikdo, jen ty a já, od srdce mi vracíš klíč.

Vlak se rozjel na naše rozcestí,
v očích slzy, prázdná náruč plná bolestí.
Na rozcestí odjezdů a návratů, ty budeš tam a já tu.

Zůstal jsem jen já a rozcestí do babího léta,
hledám co už není.
Odjela jsi mi už až na konec světa, čeká mě jen zapomnění.

Cítím ten pocit zas, jaké to je být sám,
po těle mi běhá mráz, oči si rukou protírám.

Zůstala jen vůně pražců a z dálky vlaků, dětskej smích.
Zůstal jsem sám, sám na kolejích.