Návrat

Návrat

nechtělo se mu do války
ale dali rozkaz
musí
co na tom sešlo
že zbraně neměl rád
že zabíjení se mu hnusí
rozkázali mu zabíjej
a on neviděl nepřítele
ten druhý
byl klukem jako on
a v jinou dobu jiný čas
mohl ho mít za přítele
viděl své kamarády umírat
potrhaná hrdla
nevinná krev tak zbytečně
kol dokola rychle tvrdla
groteskně znehybnění v zákopech
nikdo jim oči nezatlačil ani
to smrt si kreslila obrázky
zátiší s mrtvolami
tak vrací se konečně z války
na jeho kamarády padá sníh
oči sklopené do země
už poznal co je hřích
co má říci jejich matkám
že nevracejí se s ním zpět
on nemůže jim vyprávět
jak volali je ve smrtelném strachu
jejich těla ve zvířeném prachu
těla bez hlav
a hlavy bez těla
ach matko kdybys věděla
ta jeho zapláče až spatří ho už z dálky
on sebou osud nese si
nese si stopy z války
nemá nohy
ty válka vzala mu
vyrvala mu je z těla
nakonec i jeho našla si
zbloudilá jedna střela
vzpomínky těžce doráží
jak rozdrážděné zmije
slza mu stéká po tvářích
je šťastný
že aspoň žije