Srkám to víno...

Srkám to víno, co jsme pili
v dobách, kdy dva jsme jedním byli.
Ze rtů se jenom hořká slova drolí.
Dnes si chci trpkým douškem pravdy hrdlo prolít.

Dvě těla jak dva srostlé stvoly
rozetneš snadno - těžko spojíš.
Trhám ty strupy - rány krvácí a bolí,
jen víno ztupí bolest, když je vymývají solí.

Tvé srdce posté zkouším proklít;
dělám to vlastní duši pro klid.
Jak víno ubývá, tak nechám si ho dolít.
Pravdu na dně já našel v jednu chvíli.
Nežil jsem život - jen jím prolít -
a teď mi docházejí síly...