Toužím po tobě...

Tvé oči jak studánky,
jsou teď více temné.
Stále hledí do dálky,
a jsou víc čarodějné.
Tvé líce,dřív růžové,
teď halí bělostný háv.
Z tvé mysli prokleté,
teď křičí duší dav.
Vedle tebe stojím já,
hlas stále se mi chvěje.
Já tolik tebou posedlá
ovečka,co si tvůj polibek přeje.
Odkrývám svou bledou šíji,
po polibku touží.
Cítíš že můj život je v cíly,
avšak mé zatracení tě souží.
Hledím do tvých nejistých očí,
dřív byly plné jistoty.
Miluji tě a po tobě toužím,
šeptám do té temnoty.
Schoulím se v tvé široké rámě,
přivinu se k tobě.
Rty máš přisáté na mém krku k ráně,
od teď já patřím jen tobě...