starý upír

starý upír na upíra vzpomíná
jak lovily tehdá spolu
víčko přes oko se přivírá
cítí opět vůni lovu

jak tak minulostí se probírá
jak rád slýchal v noci sovu
ted o svou hůl se opírá
a také o roh starého stolu

za mlada byl velmi rychlý
a jeho přítel také velice
dokud nezestárli a nespychli
byli nerozlučná dvojice

za kořistí se hnali hodiny
sli na to dost takticky
hlavně aby si to užili
bylo to přátelství na vždycky

na jménech vlastně nezáleží
hlavně že je znali oni
často sedávali na nádraží
ale však naposledy loni

je to bolest veliká
neslýchat praskání větviček
napětí jak kořist utíká
a pak slyšet ji smutně zakřičet

cítit vůni mokré půdy
co něžně nohy hladí
my nejsme žádný zrůdy
ale smrtelníkům tohle vadí

neznají pohled na měsíc
směrem z našich tajemných očí
paprsků stříbrných na tisíc
chtíc nechtíc se ti zrak smočí

pohyb temnou tmou
kde neni vidět ani na krok
ja proběhnu rychlostí magickou
když slyším srdce tlukot

ale kde jsou ty časy
když sem byl ještě mlád
kde je jim ted konec asi
to bych věděl tuze rád