Příteli z páté cenové

Příteli z páté cenové

...a oheň všechno spálí,
neptá se kde, koho a proč.

A my dva jako malí,
stojíme na konci svých cest
no tak neboj se a skoč.

Příteli z páté cenové,
naše sklínky už dávno vymyl čas.

Zas se na sebe budeme tvářit
jak dva idiotové.
A ten třetí v rohu,
brzo bude jeden z nás.

My dva jsme přeci byli stejní,
stejné plány, voskovky i ústa k napití.

Stejně k budoucnosti nelhostejní,
tam kde jsem býval já, býval si i ty.

I proto líto mi je,
našich duší, zbytečných a marných k proclení.

Že jeden druhému už do sklínek nenalijem
a tyhle verše, už asi stěží oceníš.

A řeči o tom, co nás posílí
nad další vodkou, snad možná jenom rozbrečí.

Slzy si utřeme do rukávu od stejných košilí
a ty tuny sprostých slov, co nám pak přijdou do řeči...