Bělost louží

Vztek zase promlouvá
čumáčkem kýchání

do vodních kamenů

A vlny se množí
kruhy historie

do budoucího semínka

Vzklíčí, nevzklíčí?

Rezignovaně pozoruji
ze dna sklínky vína
povyk broskvoní
v tichu touhy

Vášeň stočená do klubíčka
hlavu skrývá v přímé řeči
faktů

Ne, neustoupím

Po letech jsem schopna vnímat
protiproud známých větrů

Nejde jen o účes trávy...
Ale i o nalomení větví,
které dříve svou silou podpíraly

Jen mít čas na lásku,
čas na lásku,
který rozdrobil
prvotním strachem
z kousku svého bytí

Lásku prodal za strach

I když rostla v podnoží
- zdupaná kroky taktiky
již nerozkvetla
ve svůdnou vůni jara

Myslel si, že už to není ono...

Bojoval o prvosenky
svého obleku
a zapomněl
na košili srdce

Nebo to bylo naopak?

Tak či tak,
se smíchala zrnka písku kroků
a paprsků slunce snů

v blátivý dotek nejistoty

Ten déšť
nepřišel pro louži zklamání,
ale pro bělost prvních sněženek...