Agonie

Další tupé nárazy o čtyřhranný stůl,
totální, úplné ochromení,
bolest hlavy, srdce zlomené v půl,
marně čeká jen zdánlivé uzdravení,

Větve stromů mírně rozhoupe dech,
poslední, jenž ti plíce zdobí,
,, sakra bolesti , tak už toho nech!"
tak moc se na sebe zlobí,

Tmavý kouř zahalil vše co mu dosud milé bylo,
rozptýlil se vzduchem, prokletí ho pohltilo,

Déšť mu smáčel vlasy,
déšť mu smáčel duši,
,,lásko?"bývala jsi..,
,,teď už nejsi.." tuší..,

V očích ho štípali neústupné slzy,
nechtěl plakat, však moc ho to mrzí,

Být s ní , tolik si přál,
pozdě jsi to uvědomil,
na city hlupáček kašpar jim hrál,
až náhle jim je oboum zlomil,

Život mu pomalu odezníval,
vzpomínal, na sebe, na to jaký býval,

Tušil, že vzpomíná naposled,
že brzy jeho mysl musí odletět,

Ve třpytu kaluží viděl odraz, zrcadlo,
proč vzal tu žiletku? co ho to napadlo?

Poslední sbohem křikl kamsi do dáli,
neviděl už nikoho, copak se všichni schovali?

Nicota přehlušila všechen žal,
kdosi mu nenávratně život vzal,

Nemohl plakat, nemohl se bát,
ani se sobecky litovat,

Nemohl cítit,
nemohl žít,
ani něčeho se chytit,
aby nemusel jít,

Žalostně vyřčené sbohem..
zaznělo nad jeho hrobem..