Opojená klamem aneb čí chleba jíš...

Opojená klamem cizí ruka líská
tváře,které rády zlíbaly tvou dlaň,
kůru chleba láme moje rodná víska,
která platí stále na bohaté daň.

Platí,ale žije,v cizí ruce síla,
drží provaz konec,ví co udělá,
kdyby pochybila moc a zlatá žíla,
ztěží držela by radost umělá.

Ztěží držela by lidem horká ústa,
od povlaku nebes obrátil se dým.
Může měnit názor koho škrtí uzda,
ne vždy ale sedne vždy do veršů rým.

Nesedne,však ale,plný měšec pravdy,
umí otevřít se vždycky v pravý čas,
a upsat se ďáblu pro tebe a navždy,
byl jsem tu pro tebe,budu opět zas.

Budu,proč se trápit,jedno kdo nás líská,
jen nechť zbyde chléb náš,k čemu rovný vaz!
...měšec otevřený,ať si kdo chce píská,
platí všude stejně na většinu z nás.