Drvoštěpovy hry..aneb dilema drvoštěpova

Drvoštěp sklízí větve zcela sám,
Rád si povídá po boku mladých dam
A říká jim: „ děvčata, něco pro vás mám!
Pojďte usednout k riskantním hrám..“

První hod, druhý, třetí
A z dam vylejzá kupa dětí.
První dítko, druhé, šesté,
Jen se maminky najezte..potřebujete spoustu sil..

Nebojte, drvoštěp vám pomůže.
Ale víte, on by pořád jen tu whisky pil,
Nehněvejte se, přec za to nemůže.

Whisky je zrádná,
Ale třeba se vzmůže,
Když budete hodné, dámy,
Přinese i růže.

Avšak drvoštěp měl hodně práce,
K uhlídání tolika dětí nebyla šance.
S nimi to teď nebude asi legrace,
S prací je to už téměř bez šance!

Nesmí jich být tolik,
Na to měl myslet dřív, kolík!
Nic, vůbec nic jej neomlouvá,
Žádné argumenty, důkazy, ba ztracená slova.

Neomluvitelná jsou jednání drvoštěpova..

Neměl se nechat od krásných dam svést,
Kdo má teď jeho děti vést??

Dvakrát řeš a jednou měř,
To byla ta logika,
Dětem nepomůže ani psychiatrická klinika.
Tak..a teď je za pěkného viníka.

Řekni, drvoštěpe,
Kdo to zas na tvé dveře klepe??

Pěkná to byla logika…tak ti povím, vypravěči,
Nějaké děcko za dveřmi ječí!
Je tvé? A které dámy?
Nejsou tohle jen přibarvené fámy?

„Nevím, kdo to za mnou přišel, vždyť jsem stále neotevřel.
Musí to být fáma,
Není žádná těhotná dáma!

Své větve si sbírám sám, protože jsem drvoštěp asociál.“