Anděl strážný

Měl pod čepicí
šel proti větru.
Bez zlaťáku v kapse
se životem i smrtí na dlani.
Jako by prožíval mé vlastní pokání.

Ležící, spící
proti celému světu.
Měl důležité poslání.

Byl to můj anděl strážný
srdce vždycky hřejivý
a výrazem, že všechno ví.
V očích vážný.

Přišel ke mě ve snu,
hladil mě přes oční víčka.
V té tajemné fázi REM.
Uložil mé spící tělo
pod pevnou teplou zem.

Spalo se mi tak klidně....
A on se na mě díval tak nějak zvláštně,
ale vlídně...

Probudila jsem
s pocitem jeho prstů na očích
Chladily a trochu bodaly
jako první sníh.

Procitla jsem
A za nehty jsem měla černou hlínu,
jsem jenom živá zem a se zemí splynu.

Od tý doby se smrti neděsím,
chci ještě jednou potkat....svýho strážnýho anděla.
Ale vím,
že to bude naposledy,
tak to nesmím urychlovat,
ale už nemám potřebu se před ním schovat.