Pramen času.

Ve tvých chvilkách
ptávají se oči času
proč vidí dále
až za obzor jejich mžiku
jakoby za oknem
padaly na cestu
pírka pošlých vzpomínek
obalená pláčem
jakoby v mlze
zjevily se příchozí kroky
bláto zhasíná v bezlisté modlitbě
jíž překřížily dlaně javorů
všehvězdné nebe.

Přerývaně dýcháš
v postroji z otázek
kým je nevidoucí
na neviditelné pouti za sluncem
v blízkosti konce
vrásčitá pohoří
vrhají stíny
na pohaslý zrak
vede tě pěšina v dlani
až k předělu
čáru života pak sváže
do uzlíku zapomnění
sveřepá štěrbina
v těle černé skály.

Na druhé straně hor
čekanky kvetou
u pramene času.