Dívejte se na mě ne skrze mě

Byla jsem vždy taková holčička bláhová?
A vždy tou holčičkou zůstanu?
Ale já nechci já zmoudřela již.
Po prohrách velikých se chci naučit vyhrávat zase! A jak to mám udělat když nikdo mi už nedává naději?
Copak si jí nezasloužím snad?
Copak jsem zlá a krutá? Jsem namyšlená?
Myslím, že z toho nejsem nic.
Možná, že už nejsem vůbec nic…

A snad je lepší nebýt, nedýchat a nežít. Neubližovat a když tak jen sobě.
Ale copak to jde bránit se krutosti druhých a neublížit?

Občas si říkám proč když mi ubližují druzí jim taky neublížím.
Ale copak jsem stejná jak oni, copak chci být stejná? Ne to opravdu nechci a přeci se řadím do jejich rasy a vy mě s nimi házíte do jednoho pytle.
Ale proč třeba jsem jiná.
Proč se mě nesnažíte alespoň malinkato poznat… jaká jsem…?

Copak za to nikomu nestojím?

Já se snažím ve všech hledat dobro.
I tam kde občas žádné není…
to je snad mé prokletí.
Ale já budu hledat dál já stále věřím v lepší svět.
A tak možná říkáte mi bláhová, ale proto se ještě nezměním.

Já chci být navždy svá a jen svá!