Poslední cesta

Poslední cesta

Do sebe noci nevstřebá,
černobílá ozvěna,
plná křiku tonoucího,
plamínku v oku planoucího.

Jak stařec s lesklou pleškou,
jde po kamenném mostě s vlečkou,
ze vzpomínek na svou duši,
jenž uprostřed šňůry se suší.

A nedohlédne na konec,
s vlečkou starý lakomec,
city v sobě často dusil,
proto opustit Svět tak brzo musil.

Z bahna nebo kamení,
se orosí čelo v závoji z mámení,
ztratí se v nicotu, nezbyde nic,
vahám života dnes nastaví líc,
jen černobílá ozvěna
a konec mostu v nedohlednu.