Smrt

Smrt, stín v duši,
smrt, tajemná paní v koutě.
Postava bez obrysů,
nejhorší myšlenky člověka.
S kosou číhá v houští,
svědomí užíráno červíky.
Křehká i silná beznaděj,
co na jiný svět tě zavede.
Svůj seznam určený dopředu,
pořadí však nikdo nezmění.
Slabá kůrka na povrchu,
náboj síly však skrývá.
Smrt si nevybírá oběti,
smrt jde za svým cílem.
Pekelné oči hledí na tebe,
černý plášť, tvář zakryta.
Strach, obavy šijí tvojí myslí,
záchrana či oběť spiknutí.
Smrt nezná lásku, žádný cit,
prázdnota tajemné noci.
Černota a duch nenávisti,
zrada nebo pomocná ruka?
Pláč a smutek nechápe,
ubližuje a vždy vítězí.
Zraňuje naše křehká srdce,
způsobuje doživotní rány.
Rány, co nelze vyléčit,
zůstanou zaryty v duši.
Smrt stále skrývá tvář,
má však mnoho podob.
Vždy nasadí jinou masku,
svou oběť pokaždé vyděsí.
Smrt je tichá i hlučná,
plíží se jako mrak dýmu.
Dým, který tě zaslepí,
nepustí, neotevře cestu.
Ukrývá vše hluboko pod zem,
ovládá všudypřítomnost.
Požírá každou buňku v těle,
ničí každý pramínek vlasů.
Provazy svážou ztuhlé tělo,
studené a zohavené chladem.
Tělo ocitá se v temnotě,
duše kamsi odletěla.