Rozdělené světy

Dálka mezi námi byla dlouhá,
pojily nás psaná slova pouhá,
chtěli jsme si blíže být
a ne jen o tom snít.

Dálka naše světy na dva rozdělila,
však naše srdce dohromady spojila,
při záři Luny za tmy jsem chodila
a přitom jen na Tebe myslila.

Psala jsi mi:
"Chtěla bych Tě blízko mít!"
Psala jsi mi:
"Nechci jen o tom snít!"

Teď jsme si blíž,
než jsme si kdy byly,
ale teď už víš,
že nás kroky rozdělily.

Čím blíž jsou naše světy,
tím dál jsou námi vyřčené věty,
tím dál jsou naše srdce,
teď už se nechytíme za ruce!

Chtěla bych Ti říct:
"Pojď ke mě, příteli můj!"
Bojím se však,
jen řeknu Ti - stůj!

Slepě jsem věřila svým snům,
které jsem chtěla přiblížit
našim společným dnům
kdy nechci Ti ublížit.

Chci Ti úsměv zpátky na tvář dát,
srdce své Ti darovat,
pomocnou ruku Ti v těžkých chvílích dát,
společně se radovat!

Pojď se mnou,
příteli můj,
pojď se mnou
a vždy při mě stůj!