Odpověď
Odpověď
Anotace: je tolik poraněných duší, proč se zrazujeme? snad proto, abychom se naučili odpouštět a zlo opouštět - to cesta ke štěstí
čas zhojí rány
a zas otevrou se ti brány k věčnému milování
nikdo ti nezabrání zas dát se vlet teď hned
jen ty sama můžeš zavřít se do vězení kde neodpuštění velí
a s nenavistí pykle kout a z pekla vězení se nepohnout
a zas otevrou se ti brány k věčnému milování
nikdo ti nezabrání zas dát se vlet teď hned
jen ty sama můžeš zavřít se do vězení kde neodpuštění velí
a s nenavistí pykle kout a z pekla vězení se nepohnout
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Taky sleduju, jak se navzájem pořád zraňujeme a ptám se - PROČ??? (I sama sebe kolikrát.)
25.03.2009 11:19:00 | Jana M.
áno, k srdcu si beriem tvoje slová,
nezavriem sa do väzenia znova
24.03.2009 23:56:00 | zlomeny srdce
Básnička je to pěkná. Je to legrační, docela nedávno jsem napsala básničku na stejné téma... tak to asi bude fakt pravda:-)Plakat nad rozlitým mlékem nemá smysl;-)
24.03.2009 22:24:00 | Krokodylekx
Tohle bych horzně ráda dala někomu přečíst... někomu, kdo lásku nepřeje, někomu, co rád ubližuje.... můj drahý, láska má, to ale není...
24.03.2009 22:21:00 | NikitaNikaT.